Jdi na obsah Jdi na menu
 

František Míka

František Míka 

( 21. 10. 1925 – 19. 9. 2000 )

  Rodák z Vřeskovic na okraji Branžovského hvozdu získal vztah k přírodě zřejmě  v genech. Už jeho babička byla vyhlášenou přeštickou kořenářkou. Vyučil se v plzeňské  Škodovce, ve které po absolvování střední strojnické průmyslovky jako konstruktér také, zejména v jejím výzkumném ústavu, celý život působil.

  Nejprve se zabýval hlavně botanikou, ale když v roce 1973 přišel na plzeňskou výstavu hub ukázalo se, že o houbách ví víc než tehdy jen několik členů mykologického kroužku, působícího při škodováckém závodním klubu. Brzo se stal a mnoho let působil jako předseda kroužku. Vnesl do něj skutečně vědecký přístup ( mikroskopování, užívání chemických činidel, orientace v naší a – tehdy ovšem těžko přístupné  - světové literatuře ), prakticky všechen volný čas věnoval mykofloristice nejen okolí Plzně, ale celého regionu ( mj. zpracoval pro kraj  podrobný přehled tzv. čtverců evropského botanického mapování). V Plzeňském kraji těžko najdeme přírodní rezervaci, ba i polesí, kde by – začasté nejednou – nehledal houby k určení. Od roku 1978 zhruba dvanáct let nepřetržitě, často sám, vedl vždy jednou týdně  v druhé polovině roku otevřenou plzeňskou houbařskou poradnu pro veřejnost – a bylo by možno ještě dlouho pokračovat.

  Brzo se stal členem Čarokruhu - volného sdružení mykologů -  amatérů, organizovaného ostravským ing. Janem Kuthanem. Účastnil se prakticky všech jeho akcí včetně mnoha společných exkurzí, zejména na Slovensku, kde jeho názor při determinaci hub byl vždy zásadně brán v úvahu. Samozřejmostí byla práce v České vědecké společnosti pro mykologii a v České mykologické společnosti. Ta poslední mu udělila k šedesátinám čestný odznak stříbrný Cantharellus; zlatý Cantharellus mu byl udělen in memoriam.

František Míka je autorem mnoha desítek statí ( někdy se spoluautory, ale i tam byl zásadní právě jeho přínos) publikovaných v mykologických časopisech a sbornících, které vždy přinášely nové poznatky a pohledy. Mj. publikoval

 

výsledky dlouhodobého výzkumu makromycetů v lese Moučenka na horažďovicko- sušických vápencích a částečně i výsledky podobného výzkumu čtyř vybraných ploch na Železnorudsku. Už – i pro přílišnou skromnost – nestačil publikovat minimálně dvě nové variety, případně i dobré druhy  rodů bedla ( Macrolepiota ) a slzivka ( Hebeloma ).

  Mykolog se od „obyčejného“ houbaře pozná kromě jiného podle toho, že si v lese nehraje na všeznalce, ale dokáže rovnou říci: „Tohle se bez mikroskopu určit prostě nedá!“. Míka tuto vlastnost vždy měl. A ti, kdo jej osobně znali si také navždy pamatují jeho naprosto nezištnou chotu pomoci a poradit –  a to i v nemykologických záležitostech.

  Nejen česká mykologie makromycetů do značné míry „stojí“ na práci „amatérů“. František Míka, nejznalejší mykolog Plzeňska poslední čtvrtiny minulého století mezi nimi zaujímá místo víc než čestné.

 

text Svatopluk Holec, prom.fil.