Svatopluk Holec
(7. 4.1933 - 14. 6. 2018)
,,Kdo byl Svatopluk Holec, kterého členové plzeňského mykologického kroužku, a i ostatní mykologičtí přátelé, na jeho přání oslovovali Sváťo?"
Narodil se 7. dubna 1933 v Plzni, ale do září roku 1938 vyrůstal v obci Kyselka kde jeho otec pracoval jako úředník ve zřídle minerální vody a matka na poště. Válku strávili v Náchodě a v roce 1947 se rodina vrátila zpět do Kyselky. Jelikož Kyselka leží na okraji Doupovských hor, uprostřed lesů, tak již v této době se začala rodit jeho láska k houbám. Ostatně později rád říkal, že v mládí nosil houby v pytlích od brambor.
Více se začal o mykologii zajímat až později, a to poté co byl v roce 1970, jako jeden z 32 pracovníků Pedagogické fakulty, vyhozen ze zaměstnání a začal pracovat nejprve jako kontrolor nemocných a od roku 1976 u vlakové pošty.
Právě v roce 1970 vznikl totiž v Plzni, odštěpením od botanického kroužku, kroužek mykologický. A ten, podle jeho vlastních slov, „někdy v roce 1972 objevil". A mykologie se stala jeho koníčkem, kde našel, v době faktického zákazu jakékoli pedagogické činnosti, prostor pro seberealizaci.
Práce u vlakové pošty mu tedy při studiu hub vyhovovala, neboť pro filozofování potřebuje člověk „usebrání", ale houbu se stačí naučit třeba jen jednu. Alespoň tak to říkával.
Nakonec se těch hub naučil přes 500 druhů, které dokázal určit pouze při podrobnějším zkoumání v ruce bez mikroskopu.
Specializoval se zejména na chorošovité druhy a byl i soudním znalcem při určování dřevokazných hub, zejména dřevomorky.
Brzy po vstupu do plzeňského mykologického kroužku se stal, spolu s dalšími plzeňskými mykology, členem Čarokruhu, který založil v 70.letech Ing. Kuthan. Čarokruh bylo přátelské neformální sdružení mykologů-amatérů z celého Československa, kteří společně podnikali exkurze, předávali si poznatky a vyměňovali si mykologickou literaturu. V korespondenci byli zavedeny zkratky. Pro Svatopluka Holce to byla zkratka: „SHC“.
Také se zúčastňoval různých terénních exkurzí, např. v pohoří Tribeč a Vtáčník, ve Slovenském ráji a jinde. Kromě toho se zúčastnil i odborné přednášky a praktického výcviku v mikroskopování hub, kterou pořádala Československá vědecká společnost pro mykologii. Po absolvování tohoto kurzu navázal spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň při určování otrav z hub. Také mohl provádět kontroly u pouličních prodejců.
V roce 1990 se vrací vyučovat na Pedagogickou fakultu, kde učil tzv. společný základ. Také vedl kurzy aplikované mykologie pro biology, a to až do odchodu do penze.
Ve stejném roce, tedy v roce 1990 převzal vedení Mykologického kroužku po Františku Míkovi a vedl ho do roku 1992, kdy kroužek vlivem politických, ale zejména ekonomických změn zapříčiněných Sametovou revolucí v roce 1989 ukončil svou činnost.
Avšak poměrně brzy, asi v roce 1995, začíná s jeho velkým přispěním fungovat „Volné sdružení plzeňských mykologů", které organizuje výstavy hub a ze kterého v roce 2004 vzniká Mykologický kroužek Plzeň, jehož se stává předsedou.
Tím byl až do roku 2013 kdy na vlastní žádost před řádnými volbami konanými na výroční schůzi 25. 3. 2013 odstupuje z předsednictví kroužku. Následně se, z důvodu úmrtí nového předsedy Tomáše Kučery, předsednictví ještě dočasně ujímá na krátkou dobu v roce 2014.
Pod Sváťovo vedením v letech 2004–2013 se kroužek rozrůstá na 70 členů a organizuje výstavy hub, dokonce i jednu celostátní, a také mykologické poradny.
Právě při organizování výstav v Plzni a jeho pomoci při organizování výstav hub v téměř celý západních Čechách, se projevuje jeho neutuchající nasazení a nadšení pro věc. Často tráví na výstavách spřátelených kroužků většinu podzimních víkendů.
Pomáhal i zakládat mykologický kroužek v Plasích a mykologický kroužek Slavkovský les, kde byl i čestným členem. Specialitou na jím organizovaných výstavách byl tzv. samourčovatel, což bylo několik druhů hub se skrytými popisky, podle kterých si později návštěvníci mohli zkontrolovat, zda si houbu určili správně.
Mimoto trávil na podzim hodně času na mykologických poradnách, kde dokázal velmi fundovaně, a přitom velice obyčejně, lidsky, poradit s určením hub a vysvětlením poznávacích znaků.
A také trávil hodně času na různých mykologických soutěžích. Kupříkladu v roce 2012 byl předsedou komise pro řízení 38. ročníku celostátní soutěže „O nejchutnější houby v sladkokyselém nálevu", která se konala v Žatci. Nebo se 15. 11. 2014, jako čestný host, zúčastnil oslav 40. výročí vzniku Mykologického kroužku Kryry, kde mu byla svěřena významná role, a to symbolické uzamčení lesa klíčem.
Díky všem těmto aktivitám říkával, že na houbaření nemá čas, že doma jí houby od souseda.
Asi úplně nejvíc jej veřejnost znala z jeho pořadů v Českém rozhlase Plzeň. S tím spolupracoval již od roku 1994 na pořadech Houbařské okénko a Houbařská poradna. Houbařské okénko byl kratší, předtáčený pořad, zatímco Houbařská poradna byl pořad vysílaný živě. A právě tam vynikla jeho schopnost nadchnout posluchače a přilákat je k mykologii. Spolupráce s Čro Plzeň trvala až do jeho smrti 14.6. 2018. Ještě 6.7.2018 bylo odvysíláno, tedy až po jeho smrti, jeho poslední předtočené Houbařské okénko o hřibu satanu.
Kromě této viditelné práce se věnoval mykologii i jinak. Mezi jeho práce můžeme zařadit například návod pro učitele „Jak organizovat mykologickou exkurzi" nebo „Jak určovat neznámou houbu". Dále spolupracoval na knize „Vzácné houby Plzeňského kraje“ nebo na vlastivědné encyklopedii „Plzeňsko – příroda, historie, život". Zde se podílel na zpracování sekce Houby. A v neposlední řadě se podílel i na přípravě reprezentativní publikace „Historický atlas hub. Obrazy Františka Tyttla", kdy prováděl revizi správného určení namalovaných hub, což se dělalo poprvé od vzniku obrazů.
Dá se říct, že díky všem těmto aktivitám, a systematické popularizaci mykologie, můžeme Svatopluka Holce zařadit po bok dalších západočeských učitelů – mykologů jako jsou František Tyttl, Václav Melzer, Václav Harant či Václav Fremr.
A na závěr jeho vlastní slova:
„Přeji všem spřízněným duším jen vše dobré, splnění alespoň poloviny toho, co si kdo přeje, přiměřeně věku alespoň přijatelné zdraví a zachování „kunderovského“ smyslu pro nesmysl čili pro legraci a humor." Sváťa Holec
text Petr Černý a Kateřina Tesařová
